Zbraň a zbroj ve středověku
Od vzniku lidské společnosti docházelo ke konfliktům a k řešení konfliktů lidé od pradávna používali nástroje, které dnes známe pod pojmem zbraň.
Zprvu to byli obyčejné zbraně, klacky a kameny. Později se však začali vymaňovat a kromě nářadí prvotně určených k práci vznikali i specializované zbraně určené k tomu, aby způsobily co největší zranění.
Ruku v ruce s vývojem zbraní však šel i vývoj zbrojí, totiž způsobů ochrany před účinkem zbraní. A tak když jeden bojovník zaútočil na druhého kamenem, druhý se oblékl do měkčeného oděvu, aby ránu kamenem vydržel.
Pokaždé, když člověk vymyslel a uvedl do praxe obranu před zbraněmi do té doby používanými, musel rovněž s tím vymyslet zbraně a techniky, které by takovou obranou prošli a opět způsobili zranění.
A tak se zbraně a zbroje vyvíjely společně. Od klacků ke kopím, kterým zprvu stačili dřevěné hroty, později však byli opatřeny mnohem průraznějšími hroty kovovými, meče různého provedení, ostřené jen na jedné straně nebo na obou, se špičkou i bez ní, zahnuté i rovné. Sekerky speciálně určené k boji, jako slavná Normandská sekera i další tupé zbraně určené k mlácení lidí, jako palcát či válečné kladivo.
Zbroj měla za úkol ochránit svého nositele před údery, seky a body zbraní. Zpočátku jistě stačilo mít lehkou obranu, jak se ale začali používat zbraně kovové, i zbroj musela projít vývojem. A tak od prošívaných a vycpávaných kabátců došlo na používání kovových kroužkových košilí, které se později začali doplňovat kovovými pláty chránícími nejzranitelnější části těla, až se bojovník nakonec oblékl do plátové zbroje celý.
Ani zbraně na boj z dálky nezůstali pozadu. Od prvních primitivních praků a vrhačů oštěpů se dostali k používání luků a kuší, které nejednou dokázali zvrátit bitvu. Takovým zbraním se říkalo ,,střelné zbraně", neboť stříleli projektily k protivníkovi. Velkým zlomem v celkovém vývoji zbraní a zbrojí pak byl vynález střelného prachu, který přinesl zcela nový způsob válčení. Zbraně, které střílejí projektily za pomoci střelného prachu (nebo jiné nálože) se nazývají ,,palné zbraně" (od slova pálit - totiž že produkují teplo a tudíž pálí).
Vývoj palných zbraní pak znamenal změnu ve vývoji zbrojí, neboť již nebyli schopné zastavit vypálenou kulku a tak se od jejich užívání postupně upustilo. Ovšem nezanikly zcela. I dnes máme neprůstřelné vesty nebo obleky těžkooděnců, které připomínají zbroj středověkého rytíře. A ani dnes se vývoj zbraní a zbrojí nezastavil a dokud bude lidstvo vytvářet konflikty, bude i nadále používat a vymýšlet nové a nové zbraně a zbroje.
Vyzkoušejte si, zda dokážete přiřadit k panovníkovi podle popisu správnou zbroj.
Břetislav I.
Jsem českým knížetem z rodu Přemyslovců. V mládí jsem vládl Moravě a na jejím území nechal postavit mnohé hrady na obranu země. Rovněž jsem zavedl stařešnické právo, tedy zvyk, že vždy nejstarší z rodu stane se nástupcem knížecího stolce.
Za mého věku bojovníci odívali brň, tedy kroužkovou košili, halící je od hlavy k nohám. Taková brňě však nechránila nohy celé, jen ke kolenům. Ani ruce chráněny nebyli, jen po předloktí. Na hlavě nosila se kroužková kapuca, která mohla být součástí brně a na ní se vsazovala helmice, která chránila většinou jen vršek hlavy.
Hlavní zbraní bojovníka bývalo kopí, sekera nebo meč a k ochraně mu sloužil mandlový či kulatý štít.
Přemysl Otakar II.
Jsem český panovník z rodu Přemyslovců. Přezdívá se mi král Železný a Zlatý. Železný pro to, že moji rytíři odívají železné brnění a zlatý pro bohatství ze stříbrných dolů v Kutné Hoře. Velikost českých zemí jsem zdvojnásobil a usiloval jsem i o Říšskou korunu. Padl jsem v bitvě Na Moravském poli.
Za mého věku se rytíři odívali do brně, která je chránila od hlavy až k patě, včetně rukou. Na hlavě nosívali kbelcové přilbice, které jim chránili i obličej a začali používat i dodatečnou ochranu ramen, které se říkalo ailetty.
Hlavní zbraní na koni byl dřevec a na zemi meč. Štíty se používaly menší než dříve.
Karel IV.
Jsem český panovník, po otci z Rodu Lucemburků a po matce z rodu Přemyslovců. Přezdívá se mi Otec vlasti, neboť jsem značně rozšířil českou říši a zasadil se o její rozmach. Zakládal jsem vysoká učení, veřejné stavby a prosazoval zákony pro dobro všech. Díky svým politickým dovednostem jsem získal Říšskou korunu a stal se tak císařem svaté říše římské.
Za mého věku rytíři doplňovali kroužkové brnění o plátěné části zbroje. Ty jim kryli ramena, lokty, kolena i celá lýtka. Na těle pak mnohdy nosili plechem podbíjenou brigantinu. Na hlavách se nosili uzavřené přilbice a mnohý pán si ji zdobil svými erbovními barvami nebo dokonce ozdobou.
Za hlavní zbraň sloužil dřevec a meč se štítem.
Václav IV.
Jsem českým králem, synem Karla IV. Významu svého otce jsem však nikdy nedosáhnul. Jsem nerozhodný a často starosti odkládám. To mne vede k výbuchům vzteku. Šlechta mne přestává podporovat a v zemi se rozhoří nepokoje, které vyústí až ve válku, které se bude říkat Husitská.
Za mého věku se již rytíři zcela oděli do plátové zbroje. Ta byla vyrobena z plechu tak, aby se v ní člověk mohl snadno hýbat a bojovat a zároveň chránila každé místo na těle. Součástí zbroje však stále byli části vyrobené z kroužků, jako kápě nebo suknice.
Hlavní zbraní byl pro jezdce i nadále dřevec, ale v boji na zemi se začalo více využívat zbraní tupých, jako je kladivo nebo palcát.
Jiří z Poděbrad
Jsem jediným českým králem bez královského rodu. Nejdříve jsem zemi spravoval jako správce Ladislava Habsburka, zvaného Pohrobek. Po jeho smrti jsem byl zvolen zemskými sněmy za krále. Vládl jsem přísně, ale moudře a spravedlivě.
Za mého věku došlo ke zdokonalení plátové zbroje a dalšímu ústupu kroužkového brnění. To už krylo pouze místa, která byla doposud zranitelná, jako podpaží a třísla.
Jezdeckou zbraní byl i nadále dřevec, k pěšímu boji se ale začal využívat dlouhý meč nebo tyčové zbraně, různé druhy halaparten. Štít se nadále používal pouze na koni, neboť pěší zbraně se drželi v obou rukách.
Vladislav II. Jagelonský
Jsem panovníkem z Polského rodu Jagelonců. Na český trůn jsem usedl na žádost Jiřího z Poděbrad a vládl jsem 45 let. Byl jsem však panovníkem nerozhodným, proto jsem si vysloužil přezdívku ,,král dobře".
Během mého věku došlo k rozvoji plnoplátové zbroje. Ta už chránila celého bojovníka a tak nemusela být doplněná kroužkovou částí. Také se zbroje začali zdobit a používat víc během turnajů, než na bojišti.
Zbraní byl i nadále hlavně dlouhý meč a různé druhy tyčových zbraní, se kterými se bojovalo oběma rukama. Štít už se proto nepoužíval.
Rudolf II. Habsburský
Jsem jediný Habsburk, který si zvolil Prahu za hlavní město celé říše. Za mého panování se praha stala centrem vzdělanosti a umění a sjížděli se sem nejvýznamnější evropští myslitelé. Jsem znám svou oblibou alchymie a okultních věd.
Za mého věku došlo k rozvoji palných zbraní a postupně se přestala používat plátová zbroj. Jediné, co po ní zůstalo, byli hrudní pláty a přilbice. Jinak bojovníkům stačilo jejich oblečení.
Hlavní zbraní se staly píky a muškety. Meč se změnil na kord a stal se pouze osobní zbraní.
Zde si můžete vyzkoušet, zda poznáte, která zbroj patří ke kterému panovníkovi
