Archeologický výzkum
Hrad Vízmburk byl objeven během nejrozsáhlejšího archeologického výzkumu středověkého šlechtického sídla, který proběhl na území tehdejšího Československa. Zrodila se archeologická senzace, o které tisk psal jako o podkrkonošských Pompejích.
Výzkum nad obcí Havlovice byl zahájen v srpnu
1972. Pahorek, na kterém se rýsovaly pod vrstvou
lesní hrabanky zbytky kamenných zdí, proťala v severojižním směru sonda o šířce 1,5 m a délce 30 m.
Další sonda byla položena v sevorozápadním rohu,
kam tradice kladla hladomornu, kde dnes stojí torzo
velké válcové věže. Antonín Hejna předpokládal, že
zde, stejně jako na předchozích lokalitách na Trutnovsku, kde od 50. let prováděl četné archeologické
výzkumy, odkryje skromné torzo hradu s dřevozemní
konstrukcí s minimem zděných budov. Výzkum však
probíhal v destrukčních závalech, které místy dosahovaly úrovně 6-8 metrů. Zásadním objevem, který definitivně změnil pohled na lokalitu, byl objev pískovcové středové konzole v jižní síni. Svolaná vědecká rada rozhodla, že celý hradní komplex má být v následujících letech vykopán, opraven a zpřístupněn veřejnosti. V následujících 13
letech (1973- 1985) byl postupně odkryt a prozkoumán celý hrad.
V roce1986 však archeologický výzkum na hradě Vízmburk již nepokračoval, neboť Antonín
Hejna byl již těžce nemocný a v srpnu téhož roku zemřel. V následujících letech však na jeho
práci nikdo nenavázal. Archeologické nálezy byly uloženy do polic archeologických depozitářů a
po roce 1990 byly převezeny do nevyhovujících podmínek zámeckého sklepení v Litomyšli. Hrad
samotný po roce 1986 osiřel a ocitl se na okraji zájmu, Byl provizorně zastřešen a oplocen... A
les si hrad začal brát zpět.
Během třináctiletého archeologického výzkumu bylo ze zasypaného hradního pahorku odvezeno
tisíce kubíků suti. Kromě samotného torza hradu, jehož počátek je kladen do druhé poloviny 13.
století, byl získán velký soubor cenných architektonických fragmentů, které dokládají výzdobu a
vysokou úroveň bydlení na hradě. Kromě
různých okenních či dveřních ostění se jedná o velké množství žeber ve tvaru tupého
klínu, svorníků či hlavic s rostlinnými motivy. Vedle architektonických fragmentů bylo
získáno velké množství archeologických nálezů, které dokládají každodenní život posádky hradu. Hodnota těchto nálezů spočívá především v nálezových okolnostech.
Způsob zániku hradu paradoxně uchránil
veškeré archeologické nálezy před následným rabováním zříceniny a odlehlost místa,
aby se ruiny hradu staly laciným stavebním
materiálem pro široké okolí.
PhDr. Antonín Hejna, CSc. (20.11.1920 - 28.7.1986)
Archeologický výzkum hradu Vízmburk je spjat s úpickým rodákem Antonínem Hejnou, který jej vedl v letech 1972-1985. Antonín,Hejna je jedním ze zakladatelů české archeologie středověku. V letech 1931-1940 studoval gymnázium v Praze Bubenči. Během války pracoval jako dělník, ale hned v létě 1945 byl přijat ke studiu latiny a češtiny na FF Univerzity Karlovy. Zvolené obory studoval pouze dva roky a v roce 1947 začal studovat umění a klasickou archeologii. Studia ukončil v roce 1950. Do roku 1952 se věnoval památkové péči a následně nastoupil do Archeologického ústavu Československé akademie věd v Praze, kde se věnoval především výzkumům se středověkou tématikou. Středověká archeologie byla v poválečném Československu novým oborem a neexistovalo pro něj žádné oborové standarty. A. Hejna se tak stal jedním z průkopníků nového oboru. Archeologické výzkumy zavedly A. Hejnu do všech koutů Čech. Hlavním tématem jeho výzkumů byly panská sídla a kostelů. Namátkou můžeme zmínit lokality Chvojen u Benešova, Vroutek u Podbořan, Milevsko či Týnec nad Sázavou. Na uvedených lokalitách se zabýval vztahem tribunových kostelů a panských sídel (tvrzí). Mnoho sezón strávil i výzkumem vrcholně středověkých hradů (Dívčí Kámen, Velešín, Bradlo u Mostku, Bolkov či Zámecký kopec u Radvanic). Poslední tři lokality byly součástí jeho výzkumného projektu, ve kterém se zabýval problematikou osídlení SV Čech. Součástí tohoto projektu byl zpočátku i výzkum hradu Vízmburk. Kromě šlechtických sídel vedl i výzkumy kostelů, ze kterých můžeme zmínit kostel v Kolíně, děkanský chrám v Mostě, baziliku v Teplicích či klášter v Břevnově.