Archeologický výzkum

Hrad Vízmburk byl objeven během nejrozsáhlejšího archeologického výzkumu středověkého šlechtického sídla, který proběhl na území tehdejšího Československa. Zrodila se archeologická senzace, o které tisk psal jako o podkrkonošských Pompejích.

Výzkum nad obcí Havlovice byl zahájen v srpnu 1972. Pahorek, na kterém se rýsovaly pod vrstvou lesní hrabanky zbytky kamenných zdí, proťala v severojižním směru sonda o šířce 1,5 m a délce 30 m. Další sonda byla položena v sevorozápadním rohu, kam tradice kladla hladomornu, kde dnes stojí torzo velké válcové věže. Antonín Hejna předpokládal, že zde, stejně jako na předchozích lokalitách na Trutnovsku, kde od 50. let prováděl četné archeologické výzkumy, odkryje skromné torzo hradu s dřevozemní konstrukcí s minimem zděných budov. Výzkum však probíhal v destrukčních závalech, které místy dosahovaly úrovně 6-8 metrů. Zásadním objevem, který definitivně změnil pohled na lokalitu, byl objev pískovcové středové konzole v jižní síni. Svolaná vědecká rada rozhodla, že celý hradní komplex má být v následujících letech vykopán, opraven a zpřístupněn veřejnosti. V následujících 13 letech (1973- 1985) byl postupně odkryt a prozkoumán celý hrad. V roce1986 však archeologický výzkum na hradě Vízmburk již nepokračoval, neboť Antonín Hejna byl již těžce nemocný a v srpnu téhož roku zemřel. V následujících letech však na jeho práci nikdo nenavázal. Archeologické nálezy byly uloženy do polic archeologických depozitářů a po roce 1990 byly převezeny do nevyhovujících podmínek zámeckého sklepení v Litomyšli. Hrad samotný po roce 1986 osiřel a ocitl se na okraji zájmu, Byl provizorně zastřešen a oplocen... A les si hrad začal brát zpět. Během třináctiletého archeologického výzkumu bylo ze zasypaného hradního pahorku odvezeno tisíce kubíků suti. Kromě samotného torza hradu, jehož počátek je kladen do druhé poloviny 13. století, byl získán velký soubor cenných architektonických fragmentů, které dokládají výzdobu a vysokou úroveň bydlení na hradě. Kromě různých okenních či dveřních ostění se jedná o velké množství žeber ve tvaru tupého klínu, svorníků či hlavic s rostlinnými motivy. Vedle architektonických fragmentů bylo získáno velké množství archeologických nálezů, které dokládají každodenní život posádky hradu. Hodnota těchto nálezů spočívá především v nálezových okolnostech. Způsob zániku hradu paradoxně uchránil veškeré archeologické nálezy před následným rabováním zříceniny a odlehlost místa, aby se ruiny hradu staly laciným stavebním materiálem pro široké okolí.